Máte strach z toho, co si ostatní o vás pomyslí když uděláte to či ono? Nebojte, nejste sami. Hodně lidí to tak má. Proč?
Může za to etika
Etické typy mnohem více řeší, jak ostatní na ně budou reagovat když udělají to či ono. Proč? Etika podle Carla Gustava Junga je aspekt rozhodování. To znamená, že etické typy se rozhoduji primárně na základě vztahu či emocí (vzhledem k druhému člověku nebo celé skupině lidí). Ve vztahu můžou působit více submisivně, obzvlášť, když ještě k etice jsou introvertní.
Na druhou stranu pokud jsou extrovertní, tak často druhé „pořád ukecávají“ proto, aby je neztratili. Nebo se „věčně obhajují“ proto, aby nevypadali před druhými špatně.
Stinná stránka etiky
Někdy se může stát, že etický člověk jde kvůli vztahu nebo kvůli partě/rodině proti sobě. Popře to, co chce, jen aby nebyl „vyloučen“ z party či skupiny lidí. Nebo aby ostatní na něho nebyli naštvaní. To, že člověk popírá sám sebe, se v průběhu času projeví na fyzické úrovni, ať už vyčerpáním či nemocí. Tito lidé se jednak necítí dobře, a jednak jsou vnitřně stejně naštváni především na sebe, že se neuposlechli.
Co tedy s tím?
Ještě máte strach z toho, co si ostatní o vás pomyslí nebo jestli vás budou mít rádi? Nevadí, i toho se jde „zbavit“. Jak?
Pracujte na své sebehodnotě. Pokud budete naplnění sami ze sebe, pak nebudete tolik závislí na lidech okolo vás. Čím spokojenější sami se sebou budete, tím volněji se budete cítit a tím méně budete lpět na vztahu s druhými. Prostě se realizujte na svých silných stránkách.
Pracujte také na svých hranicích. To, že řeknete druhému člověku „ne“ neznamená, že ho ztratíte. Ba naopak. Může si vás konečně začít vážit.
Pracujte na přijetí sebe sama. Někteří lidé ještě nemají zpracované negativní emoce z dětství, kdy je rodiče v určitých situacích nepřijímali a nutili je, aby se chovali jinak (podle jejich představ přeci). Strach z nepřijetí se pak nese dál a dál do života a dělá docela paseku.
Kterých typů se to především týká?
Etickými typy v socionice jsou: Dumas, Napoleon, Jesenin, Huxley, Dostojevský, Dreiser, Hugo a Hamlet.
Dumas a Jesenin nemají rádi, když je někdo na ně naštvaný. Huxley a Napoleon zase řeší, který člověk že je to nemá rád? Dostojevský a Dreiser smutní, když vztah s dotyčným není hezký a Hamlet s Hugem trpí, když je celá banda nepřijímá a nebo neposlouchá.
