Socionika a Hugo spojily svá jména už někdy v roce 1961. Proč je jeden ze šestnácti typů pojmenován zrovna po tomto člověku a co ho charakterizuje?
Viktor Hugo – génius romantismu a svědomí Francie
Viktor Hugo (1802–1885) byl jedním z nejvýznamnějších francouzských spisovatelů 19. století. Byl nejen literárním géniem, ale i aktivním politikem, filozofem a obhájcem lidských práv. Jeho dílo hluboce ovlivnilo nejen francouzskou literaturu, ale i společenské myšlení své doby.
Narodil se v Besançonu do rodiny důstojníka napoleonské armády a už od mládí se pohyboval mezi světským a vojenským světem, což později promítl i do svých děl – plných napětí mezi svobodou a autoritou, vírou a pochybností, krásou a bídou.
Zabýval se především otázkami svobody lidského ducha a emocemi, které uměl skvěle popisovat. Jeho romány jsou jich plné, střídá se v nich velké množství zápletek a pocitů s nimi spojených.
Mezi jeho nejslavnější díla patří:
-
Chrám Matky Boží v Paříži (Notre-Dame de Paris, 1831) – gotický román, který obnovil zájem o středověkou architekturu a zachránil pařížskou katedrálu před zkázou.
-
Bídníci (Les Misérables, 1862) – velkolepý román o spravedlnosti, vině, lásce a vykoupení. Dílo, které rozplakalo generace čtenářů a inspirovalo desítky filmových i divadelních adaptací.
Hugo se nebál jít proti proudu. Byl hlasitým odpůrcem trestu smrti, zastáncem svobody tisku, sociální spravedlnosti a republikánských hodnot. V roce 1851 byl po státním převratu exilován na britský ostrov Guernsey, kde napsal některá ze svých nejsilnějších děl.
Když mu umřela dcera, napsal básně, ve kterých silně vyjadřoval svůj zármutek a soucit se stejně trpícími. Ve svém nejslavnějším románu Bídnici píše o Jeanu Valjeanovi, který je velikým dobrodincem zastávajícím se chudých, píše o jeho utrpení na galejích. V dalším slavném románu vypráví o lásce hrbáče Quasimoda ke krásné Esmeraldě a intrikách, které nakonec připraví ženu o život.
Rád cestoval, za své volnomyšlenkářské názory skončil také nakonec v exilu, kde strávil 20 let na různých místech světa.
Po návratu do Francie se stal zastáncem liberálního socialismu a byl velmi uznávaným politikem.
Zemřel v roce 1885 v Paříži. Jeho pohřeb se stal národní událostí – ulice zaplavily davy, které se přišly rozloučit s mužem, jenž se stal hlasem lidu. Pohřben je v Pařížském Pantheonu mezi největšími velikány Francie.
Socionika a Hugo
Socionika a Hugo spojily svá jména zejména proto, že Hugo je krásným představitelem typu, který srší emocemi a umí je dávat ven v různých odstínech barev. Jelikož Hugo patří do 1.kvadry (skupiny typů), tak z jeho života jde krásně vidět, jak volnomyšlenkářství a svoboda je pro něj podstatná.
Jaký typ jste vy? Zjistěte to!Chcete vědět víc?Koho máte ve firmě a jak s ním pracovat?
