Čím člověk více a více poznává socioniku, tím více si uvědomuje, jak velký rozdíl mezi introvertem a extrovertem je.
Pojďme dnes na příběh:
Jít se sestřenicí po Praze byl pro mě zážitek. Je typ Jesenin (introvert) a překvapivě (to myslím ironicky) je velice krásná. Ty chlapské pohledy! Statisticky jsem odhadla, že si jí „všimlo“ 89% mužů (ten zbytek jsou buď malí kluci a nebo ti, kteří již kvůli stáří moc nevidí a nebo prostě o ženy nemají zájem). No co dodat, Jeseninky bývají velice krásné ženy. Těch pohledů jsem si všímala především já (a taky jsem se bavila) a sestřenice ne, ta byla zahleděná „do sebe“ (i při chůzi podotýkám). Působila dojmem, že žije ve svém vnitřním světe. A také to tak bylo. Zato já jako extrovert automaticky „snímám“ a „rentgenuji“ prostředí. A jako správný Žukov ještě analyzuji možné nebezpečí.
V průběhu našeho společného času jsme řešily mnoho věcí a problémů. Sestřenice, jakožto introvert, má tendenci v první řadě vinit sebe. Přemýšlí, jak se má změnit či přizpůsobit dané situaci či lidem. Já, jakožto extrovert, hledám viníky ve vnějším světe čili v okolí. Mám tendenci měnit okolí a moc se nepřizpůsobovat. Společně jsme to „zprůměrovaly“ a to nám pomohlo vyřešit daný problém.
Jaký je tedy rozdíl mezi introvertem a extrovertem?
Introvert si všímá spíše svých pocitů, menších celků a ve své podstatě je „detailista„. Při problému „viní“ napřed sebe.
Extrovert si všímá okolí kolem sebe, větších celků a detaily mu často unikají. Při problému „viní“ okolí.
