Socionika a Žukov spojili „síly“. Pro svůj jeden typ z šestnácti si socionika vybrala silného představitele. Tím je Žukov. Kdo to byl a co ho charakterizuje?
Georgij Konstantinovič Žukov
Sovětský generál, politik, maršál a vůdce za 2. světové války. Zastával vysoké funkce, například byl zástupcem Vrchního velitele Rudé armády Stalina a náměstka lidového komisaře obrany či ministra obrany. Byl to velmi nekompromisní velitel, často razil metodu „účel světí prostředky“, aneb snažil se dosáhnout svého i za cenu velkých ztrát, což se ukázalo v bitvě o Jelno. Byl považován za jednoho z nejlepších a zároveň nejsurovějších velitelů.
Projevy Žukova?
Byl v dobré fyzické kondici a „číšila“ z něj energie.
Uměl velice dobře zachytit neverbální projevy nepřítele (pozorováním pohybu, strategie) a zaútočit na slabé místo.
Žukov měl vynikající výsledky ve vedení jezdecké divize, obecně byl velmi orientován na dosahování cílů.
Díky skvělému systému strategie (Hanibalova technika) porazil Japonce u Chalchyn Golu, dokázal skvěle naplánovat a řídit bitvy.
Žukov byl znám tím, že zajatce a dezertéry nechával rovnou popravit.
Měl „trochu“ problémy s autoritami a s poslušností.
Získal řadu ocenění, byla po něm pojmenována Vojenská velitelská akademie a v roce 1996 byl vytvořen řád G. K. Žukova.
Co dodat? Tento velmi silný typ člověka, z něhož energie a síla jde „vycítit“ se hodí do vedoucích pozic, tvorby strategií a systémů. Socionika si nemohla vybrat lepšího představitele pro svůj typ vyjadřující sílu, vůli a strategické myšlení.