Nedávno se u mě sešli 3 kamarádi. Don Quijote, Dostojevskij a Jeseninka. Chvíli jsem poslouchala jejich rozhovor a bavila se tím, jak všichni uchopují jedno téma úplně odlišně, jak se vlastně ani moc nechápou. Stačilo málo a hádka byla na světě.
Dostojevskij vyprávěl příběh kolegyně z práce, které byly nabídnuty peníze, a ona si je vzala. Rozhořčoval se nad tím, jak je to nemorální, neetické a jak on by si takové peníze nevzal ani s nožem na krku.
Don Quijote poukazoval na to, jak jsou takto získané peníze z jeho pohledu v pořádku, protože dle logiky je takováto odměna za daný akt v pořádku. Rozváděl stále nové pohledy na věc, čímž Dostojevského vytáčel ještě víc, protože toto přece není věcí užitku, ale morálního postoje.
Jeseninka celou debatu pozorovala, načež se do toho přidala se svým úhlem pohledu. Vůbec nechápala, proč to Dostojevskij řeší, vždyť se ho daná věc přece netýká a přivedla do debaty myšlenku, že Dostojevskij má patrně nějaké zranění z dětství, když ho ona kolegyně tak vytáčí.
Přišlo mi to úsměvné, tak jsem se rozhodla, že jim trochu pomůžu se zorientovat.
Chvíli to vypadalo, že bude velká hádka
Dostojevského nejsilnější stránkou je etika vztahů. Konkrétně tento typ je velmi silně nastaven na vnímání společenské morální spravedlnosti, na to, zda jsou vztahy čisté, zda jsou si všichni rovni atd. Vždy to bude předmětem jeho zájmu. Ať bude chtít nebo ne, vždy bude zcela přirozeně vnímat svět skrze lidské chování jeden k druhému.
Don Quijote je chodící encyklopedie s obrovskou pamětí a neustálou schopností nacházet nová a nová řešení, která podrobuje svým analýzám. Na každý fakt ho napadá možnost, jak by to mohlo být ještě jinak. Tyto možnosti pak analyzuje. Jeho nejsilnější schopností je intuice možností. Quijote také usiluje o to, aby věci v životě měli nějaký užitek. Sleduje, co je a co není efektivní. Poměřuje, zda se daná věc vyplatí, či ne.
Jesenin je odborník na lidskou duši. Nikdo se v sobě nevyzná lépe, než tento typ. A vzhledem k tomu, že má své emoce dobře prostudované, aplikuje stejná měřítka i na ostatní. Jeho nejsilnější intuice času mu dává schopnost vidět, kam daná osoba směřuje. Dobře naciťuje druhé a tak se je snaží přivést k sobě a ke kladení si otázek, proč se cítím zrovna tak, jak se cítím. Vždy se bude zabývat emocemi druhých a tím, proč reagují tak, jak reagují.
Když si uvědomíte, že každý typ má zcela přirozeně radar na jiné věci, pochopíte, proč se někdy nemůžete domluvit. Vidíte prostě věci ze svých úhlů pohledu.
Socionika je krásný nástroj k tomu, abyste druhé pochopili
Pokud se chcete naučit, jak lépe chápat sebe i druhé, zkuste lidi lépe vnímat. Anebo přijďte na některý z našich seminářů. Posunou vás v porozumění ostatních mnohem dál.
